Bezpečnost pro AI „zaměstnance“ se často redukuje na otázku přístupových práv: kdo má k čemu přístup a za jakých podmínek. V praxi se však ukazuje, že samotná kontrola přístupu nedokáže pokrýt největší rizika spojená s nasazením AI. Modely a agenti dnes nefungují pouze jako pasivní nástroje, ale jako aktivní účastníci procesů — kombinují data z různých zdrojů, generují rozhodnutí a v mnoha případech také přímo vykonávají akce. Proto musí být bezpečnost navržena nejen kolem přístupu, ale především kolem záměru (intent) a auditovatelnosti každého kroku.
